Jak se říká, náhody neexistují!
Víte, jak si vybíráme, kde zastavíme? Určíme si cíl, kam bychom byli rádi, kdybychom dojeli. Tedy v případě, že máme nějakou časovou osu a né příliš mnoho času. A když uvidíme něco, co nás zaujme, odbočíme, zastavíme, otočíme se.
Úplně stejné to bylo v případě Fiumalba. Zaujal mne krásný kamenný most, bylo ráno a nějaká příjemná snídaně by se taky hodila. 🙂
Kouzelné malé městečko, malinkaté náměstíčko, kde místní prodávali čerstvé hřiby, sýry a nějaké další místní výrobky. A čokoládu! 🙂
Takže jsme začali koštovat a nakupovat a najednou …
… kolem nás projela první Ghia. Pak druhá, pátá, desátá.
A já konečně poznala, co to ta Ghia je.
A kluci byli “BLAŽENÍ”!
