Jak už jsem psala, raději si najdemem místo, kde se nám líbí a tam zastavíme. Prozkoumávali jsme všechny různé cestičky a cesty a chtěli jsme samozřejmě na tu nejkrásnější pláž. Takže v ruce navigace a jedem.
Našli jsme skvělou cestu, trošku prašnou, nic pro městská auta, ale to se nás netýká a tak jsme dojeli až na Tower Diana, nedaleko Terravecchia. Tmavý písek, pochmurno a všude samí rybáři. Moc se nám to tady nezamlouvá.
Takže jedeme dále… stále na jih. Pár zastávek na zvlažení… Jedem…
Přijíždíme do oblasti, kde u cest parkuje spousta aut a na satelitní mapě se nám to moc líbí. Vypadá to jako krásné bílé pláže. Zkoušíme odbočit, kde se dá, ale všude samé zákazy pro campery. Jen u jedné cestičky není NIC. A tak jedeme. Jsme u San Ciprianu.
Zaparkujeme přímo na té nejkrásnější pláži na světě! Nekecám! Něco natočíme dronem, uděláme pár fotek. Dáváme si večeři na pláži a jsme nadšení.
Ráno se okoupeme a pár lidí kouká, co to tam jako děláme. Ale všichni s úsměvem zdraví Bonjour. A tak s úsměvem zdravíme také.
Až na jednoho pána, který, jak jinak než francouzsky, mává rukama a snaží se nám říct, že tady je pláž a tady se fakt nekempuje. Jdu s dětmi do moře a pak vidím kluky, jak jsou u aut a balí. Maruška na mě volá, že přijeli páni z policie. A tak jedeme na stanici.
Důstojnící jsou usměvaví a tak odjíždíme jen s domluvou, že na celé Korsice se kempuje jen na vyznačených místech – tedy v kempech a v ruce máme katalog korsických kempů.
Ale stejně je to tady BOŽÍÍÍ!!!
