Tak jsme se rozhodli.
Nepojedeme směrem na Bastiu, ale znova vyzkoušíme cestu na Salecciu. Přeci to nevzdáme a v Saint-Florent určitě nezůstaneme!
Takže znovu cestu vyzkoušíme, ovšem jen jedním autem, které je 4×4 a druhé auto necháme na cestě ve vesnici. Nedojelo by.
Když napíšu, že zážitek byl více než adrenalinový, nebudu lhát! Skákali jsme tak, že nám hlavy bouchaly o strop, křečovitě jsme se smáli a doufali, že někde nezůstaneme viset. Doufali jsme, že to s “těmi dětmi” prostě dáme! Sem tam jsme zastavili, abych pořídila nějaká videa nebo fotky, ale po 5 minutách jsem nabyla dojmu, že pokud se okamžitě neschovám do auta, umřu usmažením.
A pak nás míjelo auto – ani nevím, zda je to k zveřejnění, ale byl to starý Citroen a v klidu si to “skákal” zpět do civilizace.
Tak nevím :))
Každopádně děti byly nadšené a my byli nadšení z toho, že jsme dorazili do cíle. Do BOŽSKÉHO CÍLE! Pláž v San Ciprianu byla nádherná a okouzlující. Tohle ale byl opravdový zapomenutý ráj s krávami opalujícími se na bílé pláži.
Tak jsem se rozhodli zůstat a strávit tady noc. A spát na pláži.
Li našel krásný plácek ve stínu stromů. Pak jsme otevřeli lahev vína. Dali si čerstvou bagetu s domácím máslem, sýrem a šunku. A nechybělo nám už vůbec nic.
